Pietra dura

Polodrahokamy vykládané desky kabinetů a stolních desek z florentinských dílen byly v 17. století velmi žádané bohatými pány

Mozaika Pietra dura tvořená z polodrahokamů a tvrdých kamenů byla artiklem jenž byla výrobci nábytku používána již od renesance. Commesso di pietra dure popisuje kameny jež jsou vzájemně složeny zcela bez viditelných spojů. Stabilita je dána přilepením k břidlicové základně. Postup tvorby obrazců byl staletí stejný. Aristokracie a panovníci vyžadovali pitra dura pro naturalistické figurální či přírodní motivy s pestrými barvami jako konstrast ke zlaceným podstavcům stolů honosných paláců

Tvorba v týmu
Výroba nejlepších pietra dura vyžadovala spolupráci několika řemeslníků. Kameny vybrané do mozaiky dle uměleckého návrhu sochaře byly dokonale nařezané na plátky, sesazeny a přilepeny na břidlici a nakonec vyleštěny brusným práškem.

Největší dílna
Stolní desky , kabinety a truhly s architektonickými rysy tvořila florentinská dílna sídlící v galeriích Paláce Uffizi. Inspirovala mnohé lokální tvůrce a řemeslníky při jejich tvorbě a svými díly zásobovala rezidence aristokracie celé evropy jenž jí panovníkem vyneslo povýšení na Dvorní dilnu Ferninada I. de Medici.

Materiály
k tvorbě mozaiky pietra dura byly barevné tvrdé kameny a polodrahokamy

Jaspis - různobarevná neprůsvitná forma chalcedonu
Lazurit- modrý kámen s občasnými bílými skvrnami
Malachit- polodrahokam se světlými a tmavými pruhy jež tvoří ornamenty
Mramor- unikátní svojí barevností a strukturou
Chalcedon - šedivý, jablkově zelený ař oranžově cervený
Porfyr - krystaly tvořený kámen sopečného původu
Rubín - pruhovaná forma chalcedonu ceněný pro svoji strukturu a pruhy

Barokní itálie

Řím  se stal počátkem 17 století opět sídelním městem mocného papežství a odstartoval dobu obrovské prosperity. Město které vytvářeli umělci, sochaři a architekti mělo symbolizovat slávu katolické církve. Tatrální měřítko bylo aplikováno na nové budovy, monumenty a malby. Vznik obrovských staveb které podporovala aristokracie se staly pro svoji pompéznost a bohatství věhlasnými v celé evropě. Tento vliv Římského stavitelství měl zásadní vliv na přeměnu všech italských měst.

Nábytek
Tato nová architektonická velikost měla potřebu úžasného vybavení. Italský nábytek 17. století byl architektonický a skulpturální. Nové proporcionální dimenze a bohaté řezbování listových motivů a figurální motivy byly silně ovlivněny sochařstvím.To však vedlo k tomu, že tento obrovský nábytek byl spíš vystavován než používán . Jeho velikost a sochařské ztvárnění nebylo příliš praktické a stal se spíš ozdobou reprezentačních apartmá a galerií paláců.

V této době se začíná objevovat nová forma nábytku - knihovny. To bylo způsobeno zájmem bohatých pánů o humanitní učení a velkému množství knih bylo třeba někde uložit. Knihovny byly ovlivněny architekturou a měly často sloupy a pilíře, vyřezávané vázy či sochy na hlavní římse.

Postele z pozdního 17. století byly především bohatě čalouněné vzácnými textiliemi místní provenience. Baldachýn tvořený damaškem a hedvábím často kryl všechny dřevěné části a čalouněné desky lemovaly matraci. Popularita postelí tohoto typu přetrvala až do konce 18. století a lze je tedy těžko přesně datovat.

Vliv východu
Lakovaný nábytek byl vyraběn v benátkách , kde místní řemeslníci převzali odborné zkušenosti díky obchodním stykům s Východem. Benátskou specialitou byl zlatý a zelený lak až do konce 18. století. Tento postup byl zapříčíněn nedostatkem kvalitních materiálů a proto jim tato povrchová úprava dovolila pracovat s dostupnými dřevinami

Místní výroba
Reprezentační apartmá a prostory palácových vil reprezentovali a vystavovali zcela jiný nábytek než ten vyráběný pro denní využívání v obyčejných pokojích . Místní truhláři používali místní ovocné či ořechové dřevo pro výrobu užitkového nábytku - sedaček, židlí s křížovým rámem, truhel a stolů.

Prvky barokního slohu v nábytkářství

Barokní styl aplikoval mistrné dekorace a výjimečné materiály k prezentaci bohatství.  Kabinety, stoly i židle zkrášlené vyřezáváním, zlacením, pozlacením a precizními obklady. Pestré barvy, detailní tapiserie, mramor a polodrahokamy v točivých ornamentech či rostlinných motivech zvyšovaly dramatičnost celému dojmu.

Soustružené dřevo se hojně využívalo na domácím nábytku . Na nohách, podstavcích trnožích. V průběhu doby s vyvíjející se technickou vyspělostí se soustružení stalo lehčí a projevilo se menším objemem a stalo se více sloupovité.

Obkládání - marketérie
Zvláště v Nizozemí se stalo specialitou aranžování malých kousků dřev do složitých ornamentů. Tato technika posléze ovlivnila nábytkáře celé evropy. Třešeň, ořech i exotický mahagon v přírodních barvách i mírně obarvené se staly základním materiálem pro motivy z říše zvířat a rostlin .

Pietra dura
Tvrdý kámen - takto doslovně se nazývá technika kdy se dokonale vyleštěné kousky mramoru, laspisu skládaly do mozaikových ornamentů. Krajinné , rostlinné či zvířecí ornamenty zdobily především stolní desky a kabinety. Tento způsob dekorace vznik v italské Florencii .

Ludvík XIV.
Teatrální král Francie konce sedumnáctého století proslul ve Versailes jako král slunce kde si osvojil tento motiv po vzoru řeckého boha Apollona. Slunce s paprsky světla dekorovalo nejen nábytek ale i architektonické prvky jeho dvora.

Bouleterie
Kombinace materiálu eben, mosaz, slonovina, želvovina jako samostatná skládanka k vytvoření efektu malby byla pojmenována po francouzkém ebenistovi Charlesi Boulleovi. nejpopulárnější je kombinace mosazi a želvoviny stále hojně vyhledávaná zběrateli starožitností.

Mosazné úchytky
Kroužkovité úchytky byly hojně používány na hojně zdobených kusech nábytku v dokonalých rezinecích , ale i na jednoduchých zásuvkách kabinetů. Ůrověň zdobení se měnila od jednoduchých koleček po květinové girlandy, ale základní forma padajícího kroužku byla zachována.