Polodrahokamy vykládané desky kabinetů a stolních desek z florentinských dílen byly v 17. století velmi žádané bohatými pány
Mozaika Pietra dura tvořená z polodrahokamů a tvrdých kamenů byla artiklem jenž byla výrobci nábytku používána již od renesance. Commesso di pietra dure popisuje kameny jež jsou vzájemně složeny zcela bez viditelných spojů. Stabilita je dána přilepením k břidlicové základně. Postup tvorby obrazců byl staletí stejný. Aristokracie a panovníci vyžadovali pitra dura pro naturalistické figurální či přírodní motivy s pestrými barvami jako konstrast ke zlaceným podstavcům stolů honosných paláců
Tvorba v týmu
Výroba nejlepších pietra dura vyžadovala spolupráci několika řemeslníků. Kameny vybrané do mozaiky dle uměleckého návrhu sochaře byly dokonale nařezané na plátky, sesazeny a přilepeny na břidlici a nakonec vyleštěny brusným práškem.
Největší dílna
Stolní desky , kabinety a truhly s architektonickými rysy tvořila florentinská dílna sídlící v galeriích Paláce Uffizi. Inspirovala mnohé lokální tvůrce a řemeslníky při jejich tvorbě a svými díly zásobovala rezidence aristokracie celé evropy jenž jí panovníkem vyneslo povýšení na Dvorní dilnu Ferninada I. de Medici.
Materiály
k tvorbě mozaiky pietra dura byly barevné tvrdé kameny a polodrahokamy
Jaspis - různobarevná neprůsvitná forma chalcedonu
Lazurit- modrý kámen s občasnými bílými skvrnami
Malachit- polodrahokam se světlými a tmavými pruhy jež tvoří ornamenty
Mramor- unikátní svojí barevností a strukturou
Chalcedon - šedivý, jablkově zelený ař oranžově cervený
Porfyr - krystaly tvořený kámen sopečného původu
Rubín - pruhovaná forma chalcedonu ceněný pro svoji strukturu a pruhy
Žádné komentáře:
Okomentovat